(1894 – 1917) byl zdejším významným rodákem.

V roce 1915 odjel na frontu světové války a po několika týdnech padl do zajetí. Následujícího roku vstoupil do nově se formujících československých legií. Tam se brzy, díky své statečnosti, vypracoval na důstojníka. Podle vzpomínek pamětníků: “ Praporčík Otta nikdy neposílal na rozvědku svých lidí samotných, nýbrž vždy šel sám s nimi v čele všech.“

Dne 2. dubna 1917 zemřel při nevydařeném nočním útoku u města Potutory, kdy zachránil svým tělem život svých spolubojovníků.

Pohřbili ho u kostela ve vsi Bažnikivka u Potutor. „S pomocí nás všech, vytvořil mu bratr Meissner, akademický sochař, pomník, aby hlásal celému okolí, že tam, tak daleko od své vlasti padl český důstojník za svobodu svého národa.“ Tak vzpomínal další pamětník Karel Teringel.

V roce 1926 se Ottovým blízkým podařilo převézt jeho ostatky i se sochou lva do rodné vsi.